Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nBasucho a zahřívá mě dF7ech,
říkám si:"TCmak už toho jednou provždy nF7ech,"
vždyť zase nBepřijde a budu si plF7ést
rafičky hCmodinek a ulice mF7ěst,
nikdy nic nBeřekne a nechce si čCíst,
když poštou pCmosílám jí za listem lFist,
a kdyby viděla, tak bude se smBát,
jak růže krFadený stCmrkám za kabF7át.
R:Poslední kBabriolet, GmohohEó, jsem já, a jF7e mi sto let,
jsem křeslo s tBíhou hosta, ohohGmó, od jedné sčEítám do stF7a,
poslední JBuan jsem DGmon, zvon zvoní "dEon-diri-dF7on"
a hvězdy nad mou hlCmavou střF7ídají levou-prBavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: